Rozhovor mezi mnou a tebou

Dnešní den byl pro mě dosti únavný. Moje práce je tak náročná. Mám já to zapotřebí? Samozřejmě, že mám, a dokonce mě to i baví. Pokaždé to stejné dokola, koleje, mosty, prášky a někdy i provaz. To bude tím, že jsem nikdy moc velkou kreativitou neoplývala. Zato mi to myslí v jiných věcech.

Lidé jsou tak předpotopní. Bůh jim dá vědomí, největší myslící kapacitu a i přesto je tu někdo, kdo se baví nad tím, jak se tyto prý „geniální“ stvoření sami řítí do záhuby. Je pravdou, že ti géniové si vymysleli daleko víc věcí na to, aby si udělali ze své planety peklo. Ale proč bych tu neměla být ještě já?

Ať je válka, nebo mír, zima, nebo léto, já tu budu vždycky a můžu zasáhnout i do tvého života. A nezapomenu se nad tím pořádně pobavit. Nech mě to vysvětlit…

Je pravdou, že ti géniové si vymysleli daleko víc věcí na to, aby si udělali ze své planety peklo.

Úvod mohl znít, jako by k tobě mluvil nějaký sériový vrah. To je oproti mně hodně slabý čaj. Rekord počtu vražd na člověka je 93. Ale já a mí druzi zabijeme jen v České republice za rok okolo 550 lidí. Jak je to možné? Jednoduše, využíváme vašich chyb a vy už tu špinavou práci na sobě uděláte za nás. Toto je na tom nejvíc vtipné a zároveň nejvíc smutné!

Ta cesta od začátku do samotného konce se někdy může jevit jako krátká časová perioda, ale nutno zmínit, že tomu tak vždycky není. Je to, jako když jste na procházce s přáteli. Všichni kráčíte po stejné cestě a přitom se na sebe vzájemně usmíváte. Z ničeho nic si jeden z vašich přátel „nešťastnou náhodou“ vyvrtne kotník. Ostatní mu běží na pomoc, ale on pomoct nechce. Chce zůstat ležet na zemi a zemřít tam. Ostatní ho neberou vážně, a proto se rozhodnou ho z té země zvednout. Oběť už nemá dostatek sil na odpor a nechá se nakonec zachránit.

Zvláštní příklad, že? Na klasický příběh o vymknutém kotníku to určitě nevypadá. Je to mířeno na daleko horší věc… po stejné cestě kráčí, protože to může postihnout každého z nich a zbytek dokonale sedí na průběh posledních chvil člověka, který trpí sebevražednými sklony. Je jen otázka času, kdy tu sílu oběť najde a celému světu ukáže, že tam opravdu chtěla zůstat ležet a zemřít. Je už jen na ní, kdy a po kolikátém pokusu tu sílu najde a vykoná to. Ano, jsem to já Sebevražda, která s tebou celou tu dobu mluví.

Oběť už nemá dostatek sil na odpor a nechá se nakonec zachránit.

Vidím ten tvůj podivný pohled až sem. Teď sis určitě řekl něco ve smyslu, že se tě toto téma vůbec netýká. Nebo už se mnou problém máš, v tom případě ti přeji, aby se mi můj plán s tebou nepovedl. Stejně jako jsi teď překvapený ty, byla překvapená dívka našeho příběhu. Najednou cítila velkou prázdnotu, takový zvláštní pocit to byl. Přátelé se jí začali vyhýbat. To je u lidí, kterým se stala katastrofa, časté. Lidé kolem nich nechtějí mít nic společného s událostí, která se stala. Ta katastrofa se začne pojit se jménem oběti a to situaci ještě víc zhorší. Toto mi náramně hraje do karet a s trochou štěstí to může skončit dobře (myšleno v můj prospěch).

Určitě jsi přesvědčen nebo tě naučili, že to, co dělám, není správné. Měla bych se stydět a raději o mé práci nemluvit. Ale já tu přesto jsem a upřímně ti říkám své záměry. Co vy lidé víte o tom, co je po smrti? Nevíte absolutně nic, ale i přesto urputně nálepkujete sebevraždu jako čin zbabělý nebo dokonce jako hřích, kvůli kterému se nedostanete do nebe.

Co je po smrti? Na to ti neodpovím. Nemůžu to vědět, stejně jako ty. Nacházím se na vaší planetě v nehmotné formě jako myšlenka. Ale podle mě musí být po smrti lepší místo pro život, třeba v nebi. Protože kdyby to tak nebylo, tak to, co dělám, není moc pěkné. Vlastně dělám skvělou práci, zkracuji lidem cestu do nebe a k jejich bohu. Nebo je dostávám navždy pod hlínu, kde se rozpadnou a nic potom nebude. Ale taky mám nějaké svědomí, i když malé. Nerada bych zjistila, že se pravda skrývá za druhou možností.

Co je po smrti? Na to ti neodpovím. Nemůžu to vědět, stejně jako ty.

Nech mě říci jeden z mých nejnovějších případů… Jednou jsem tak létala z hlavy do hlavy a vybírala si, v jaké hlavě se usadím. Vybírala jsem si studenta střední školy, protože vím, že jsou lidé v tomto věku více náchylní k hloupostem. Z ničeho nic se mi před zrakem objevila dívka, které zrovna zemřeli rodiče při autonehodě. Tyto události jsou častým spouštěčem sebevražedných myšlenek nebo dalších negativních psychických věcí. Usadila jsem se v její hlavě a začala pracovat.

Příští týden jela dívka ze školy autobusem a zrovna bus zastavil na železničním přejezdu. Dívka se v tu chvíli dívala smutně z okna a přemýšlela nad tím, co by se asi stalo, kdyby pod ty koleje skočila. Napovídala jsem jí, ať to okno rozbije a pod ty koleje skočí. Mých slov, která jsem jí předala pomocí myšlenky, se hodně lekla. Kamarádka, která seděla vedle ní, si všimla, že se celá klepe. Ptala se jí, co se děje, ale ona neodpovídala. Uběhlo pár minut a všechno se začalo dostávat do normálu. Toto se občas stane, lidé jsou v některých chvílích oběťmi svých vlastních myšlenek a jejich myslící kapacita pracuje proti nim. Nebo spíš teď pracuji já, ne žádná kapacita.

První šok a seznámení se sebevražednou myšlenkou, to bychom měli. Teď už je jen na mně a na mém řízení emocí, jak bude příběh pokračovat dál. Potom, co dívka dojela domů, si šla hned lehnout a spát, byla neskutečně vyčerpaná z toho celodenního stresu a ze mě…

Nebo spíš teď pracuji já, ne žádná kapacita.

Na druhý den ve škole se na ni všichni zvláštně dívali, skoro jako na blázna. Není divu, protože při tom včerejším incidentu v autobuse se tak opravdu chovala. Lidé mají úžasný dar okamžitě soudit takové lidi. A když už člověka neodsoudí za to, že je na tom psychicky špatně, tak ho určitě odsoudí za ostatní věci, které začal dělat právě kvůli těm psychickým problémům. Potom se někteří z těchto lidí dostanou do stejných problémů a nedokážou pochopit, proč je nikdo nechce vyslechnout, natož tak jim pomoct.

Ale jsou i světlé výjimky, jako je ta kamarádka, co seděla vedle ní v tom autobuse. To je sice hodně hezké, ale takoví lidé často v minulosti procházeli tím stejným nebo něčím podobným. To má svoji velkou nevýhodu, a to tu, že se na ně váže tíha cizích problémů a může to vést k opětovnému obnovení zlých myšlenek z minulosti. Takoví lidé často přeceňují své psychické schopnosti, a tím mohou oběti ještě více ublížit. Ale kdo by se nepřeceňoval ve chvíli, když může v podstatě zachránit lidský život, a ještě být za to hrdinou. Sice se většinou nikdo nikdy nedozví, díky čemu se daná osoba z problémů dostala, ale i tak! Takže si položte otázku sami pro sebe, co je lepší? Být povýšený ignorant, který se vyhýbá obloukem všem lidem, co nevypadají zdravě, nebo člověk, který sice pomáhá, ale může ho to stáhnout do stejné propasti, kde se řítí oběť, které pomáhá. Já sama nevím, co bych brala a těžko si to dokážu představit. Nejsem přece člověk, jsem jen myšlenka!

Ale kdo by se nepřeceňoval ve chvíli, když může v podstatě zachránit lidský život, a ještě být za to hrdinou.

Nerada povídám celé příběhy, proč bych také měla prozrazovat svoje tajné strategie. Stačí, že mám psychology a psychiatry v patách. Pro tvůj klid duše čekající, jak příběh dopadne, ti řeknu krátké shrnutí.

Takže si položte otázku sami pro sebe, co je lepší? Být povýšený ignorant, který se vyhýbá obloukem všem lidem, co nevypadají zdravě, nebo člověk, který sice pomáhá, ale může ho to stáhnout do stejné propasti, kde se řítí oběť, které pomáhá.

Dívka takto přežívala několik měsíců, odbornou pomoc nevyhledala, a proto začala žít, jak se říká: „Ze dne na den.“ Neviděla smysl života a ve svém věku ještě nedokázala odhadnout vážnost činu a důsledků. Proto se šla k večeru projít po městě a vyhlídla si jeden málo frekventovaný dopravní most, stoupla si na jeho hranu a skočila dolů. Spokojený? Já ti konec říkat nechtěla, ale když si ho chtěl vědět…

Co se ti teď promítlo v hlavě? Odsoudil jsi dívku za její čin? Přemýšlíš, kolik bolesti tímto způsobila své rodině a blízkému okolí? Ale co když odešla na lepší místo a potkala znovu své rodiče? Ale je také možné, že jen leží pod hlínou a nikdy už nikoho nepotká, protože to, co ji umožňovalo milovat své rodiče a ostatní, si sama vzala, byl to její život. Je to velmi těžká otázka a udělat si názor na mě bylo po staletí pro filozofy velký problém. Takže to není o nic menší problém pro tebe, který to právě čteš. Proto myslete ve více pohledech, neberte mě jako zbabělý čin, hřích nebo dokonce jako porušení nějakých práv. Berte mě jako jev, co tu prostě je, berte mě jako jev neutrální. Nejsem smutná, ale ani veselá věc. Jsem prostě a jednoduše něco, co nemůžete odsoudit, ale ani pochválit, dokud nebudete znát to, co následuje za mým činem.

Berte mě jako jev, co tu prostě je, berte mě jako jev neutrální.