Memento mori, co s tím?

Memento mori, neboli Pamatuj na vlastní smrt, je známá filosofická fráze, která může poukazovat na to, co je skutečně důležité. Připravuje nás na nevyhnutelnou konečnost smířlivostí nebo apatií.

Ale no tak, je mi ani ne dvacet. Není na procvičování memento mori ještě “příliš brzo”?

Nemyslím si.

Nejen proto, že nikdy nebudu vědět, kdy opustím tuto čekárnu. Ale hlavně, protože mi to ukazuje, jak se něco děsivého může proměnit na něco posilujícího.

Nech mi říct příklad vzorce chování, které jsem na sobě vypozoroval.

Řekněme, že chci něco udělat a to něco jsem nikdy předtím nezkusil. Není překvapením, že se cítím trochu úzkostně, nebo v tom možná hraje i strach ze selhání. Koneckonců, nicnedělání je vždycky bezpečnější alternativou (nebo ne?).

Takže se to rozhodnu odložit. Cítím se bezpečně, negativní pocity spojené s potenciálním vystoupením z komfortní zóny jsou pryč.

Ale pak to přijde…

Řeknu si: Memento mori.

(Ze začátku to bylo překvapující.) Necítím z toho apatii k životu samotnému, ale k nevýhodám konání. Nevýhody spojené s konáním mizí. Není to smysl života, kdo je poškozený, ale cokoliv jiného, co mi brání dělat to, k čemu cítím vnitřní motivaci.

Kde je vysloveno Memento mori, tam dochází ke změně poměru mezi zisky a ztrátami. Memento mori činí nevyhnutelné pomíjivým a obávané dosažitelným.