Knihovna myšlenek

V mysli jsem si vytvořil fiktivní místo, které mi pomáhá vypořádat se s občasnou ztrátou motivace k učení.

Představuji si knihovnu s nekonečným počtem knih, které dohromady zachycují všechny naše znalosti o tomto světě.

Nikdo tam nikdy neměl přímý přístup a obvzlášť v minulosti byla imitace takového místa nemožná. Dnes je situace o poznánání odlišná, a to hlavně díky digitálním technologiím, které nám částěčně umožňují takovou knihovnu vytvořit. Přesto se jedná stále jen o imitaci zachycující fragmenty, ale i to může stačit.

Cítím se šťastný, že mám přístup alespoň k tomuto a motivuje mě to do knihovny přispívat. Fascinuje mě představa, že nějaký cizinec v budoucnu může otevřít knihu, kterou jsem napsal, a pokračovat v mém myšlenkovém procesu. V kontextu toho chci říct následující.

V přítomném okamžiku není potřeba po absolutní přesnosti.

Pokud jsem se mýlil, dovolil jsem někomu jinému přiblížit se blíže k pravdě skrze můj omyl.

Mysli, reflektuj a piš o světě kolem tebe. Nikdo ti nejspíš nepoděkuje, ale později může být někdo za tvé myšlenky vděčný.

Přesto všechno je mi něco nejasné. Byli jsme to my, kdo to napsal? Co když knihovna obsahuje jen všechny možné kombinace písmen? V takovém případě by bylo vše, co napíšeme, pouhou kopií již napsaného (včetně všech omylů).