Jak dokáže 45 minut změnit celý den

Nevím jak vy, ale já jsem ještě před nástupem na střední školu využíval autobusovou dopravu opravdu minimálně. Všechno jsem měl na dosah a když jsem měl někde jet, tak jsem ještě před odjezdem nastoupil 3x do špatného busu. Po několikanásobném vyslechnutí řidičova otráveného hlasu, který říkal, že tam kde chci jet, on nejede, jsem vždycky nakonec nastoupil správně, jen to byl trošku delší proces. Samozřejmě jsem jel skoro pokaždé za plné jízdné, protože jsem jednoduše nevěděl, jak si říct o to zvýhodněné.

To se vše změnilo s nástupem na střední školu a s tím spojeným každodenním 45 minutovým cestováním autobusem. Upřímně jsem měl zpočátku skeptický pohled na tuto část dne, ale nakonec byl opak pravdou a je to jedna z nejlepších částí mého dne. Ale taková proměna neproběhne jen tak sama, musí tam být alespoň trochu snahy si tuto část dne zpříjemnit. A tady bych chtěl popsat, jak jsem toho docílil já.

Všechno jsem měl na dosah a když jsem měl někde jet, tak jsem ještě před odjezdem nastoupil 3x do špatného busu.

Čtení, čtení a čtení

Není nic lepšího, než začít nový den četbou nějaké knihy. A ne, podle mě to není případ jen některých lidí a mě. Mnozí ani netuší, co by jim to do dne přineslo. Taková činnost, na kterou můžete být po zbytek dne hrdí, dokáže totiž nastartovat den nejlépe.

No dobře, dobrý pocit během a krátce po činnosti čekal asi každý. Ale co kdybych vám řekl, že tento pocit se pak náhodně během celého dne obnovuje? Říkám to z vlastní zkušenosti.

Bývaly doby, kdy jsem v podobných chvílích, jako je např. cesta autem nebo autobusem, projížděl sociální sítě a doslova zoufale hledal na telefonu něco, co by mě na těch pár sekund zabavilo, a pak jsem šel hledat dál. Svůj mozek jsem zkrátka bombardoval velkým množstvím informací, které měly ve výsledku hodnotu blížící se nule.

… projížděl sociální sítě a doslova zoufale hledal na telefonu něco, co by mě na těch pár sekund zabavilo, a pak jsem šel hledat dál.

Kniha mi nahradila tento proud neucelených myšlenek velmi efektivním proudem informací, nad kterými pak ještě přemýšlím po zbytek dne. Paradoxně z ranního čtení benefituji možná více po zbytek dne, než v ten daný okamžik. A o tom to celé je.

Paradoxně z ranního čtení benefituji možná více po zbytek dne, než v ten daný okamžik.

Psaní

Psaní je pro mě ještě lepší aktivita. Dokonce i základy tohoto příspěvku vznikli nejspíš někde na zpáteční cestě domů ze školy. Cestou tam čtu a při zpáteční cestě píšu o tom, o čem jsem četl ráno. Nebo o něčem úplně jiném. Ve své podstatě mi je vlastně jedno, o čem píšu, hlavní je, že píšu.

Je to pro mě také velmi mocný nástroj seberealizace. Seberealizace je základním kamenem tohoto blogu, jinak by nejspíš ani neexistoval. Tento text je důkazem o mojí existenci a má existence je příčinou tohoto textu.

Cestou tam čtu a při zpáteční cestě píšu o tom, o čem jsem četl ráno.

I v tomto případě platí, že těch 45 minut psaní nenávratně ovlivní zbytek dne, ať už píšu ráno, nebo odpoledne.

Prostě to zkuste

Všechny tyto řádky by pro vás byly zbytečné, kdyby jste to nezkusili. Proto si podobný moment každý den najděte. Nejlépe takový, který se pravidelně opakuje. Nezáleží na tom, jestli to bude při cestě do školy, práce nebo při něčem úplně jiném. Nejdůležitější je začít. A pokud ještě patříte mezi ty, kteří dávají po ránu přednost sociálním sítím, tak vám slibuji, že za pokus s knihou nebo psaním nic nedáte a o nic nepřijdete. Naopak, mnoho získáte.